"Wie geht das?"

Jak to jde?

Liebe Schwestern und Brüder,

Milé sestry a bratři,

ich habe ganz bewusst nach dem "Wie das geht" gefragt. Ich habe nicht gefragt: "Was muss ich tun?"

Schválně jsem se ptal, "jak to jde?" Neptal jsem se: "Co musím udělat?"

Oft fragen wir ja danach, was wir tun müssen. Und dann fangen wir an aufzuzählen: Das müssen wir tun und das und das auch noch. Und plötzlich liegt vor uns ein riesiger Berg.

Ptáme se často, co máme dělat. A pak začneme vyjmenovávat: Musíme udělat tohle a tohle a ještě také tohle. A najednou před námi ční obrovská hora.

Und ganz schnell stehen wir vor einer gewaltigen Überforderung. Nichts aber liegt Gott ferner, als uns überfordern zu wollen.

A velmi rychle stojíme před obrovským přetížením. Ale nic není vzdálenější Boží mysli než že by chtěl nás přetížit.

Fragen Sie deshalb nie, was Sie alles tun müssen. Ich möchte einfach fragen, wie es geht. Und da ist die Antwort eine ganz andere. Es gibt nämlich keinen Katalog, in dem wir einfach nur nachschauen müssten, was alles zu tun ist, bei dem wir einfach abhaken könnten: Das ist erledigt, das haben wir getan, das ist vollbracht - das alles aber fehlt dann noch.

Proto se nikdy neptejte, co všechno musíte dělat. Chci se jednoduše zeptat, jak to jde. A pak je odpověď zcela jiná. Protože neexistuje nějaký katalog, do kterého bychom museli jen jednoduše nahlédnout, co všechno je třeba udělat, v kterém bychom mohli jednoduše odfajfkovat: To je hotovo, tohle jsme udělali, i toto je hotové – ale tyto věci ještě všechny chybějí.

Die Antwort auf die Frage, wie Leben aus dem Glauben geht, sieht für jeden und jede anders aus. Und sie ist vor allem jeden Tag eine andere.

Odpověď na otázku, jak žít z víry, vypadá pro každého jinak. A především je každý den jiná.

Martin Buber hat es einmal so formuliert: Mit Gott durchs Leben zu gehen, das heißt, sich jeden Morgen hinzusetzen und sich die Frage zu stellen: Welchen Weg muss ich heute wandern mit Dir Du mein Gott?

Martin Buber to kdysi vyjádřil takto: Jít životem s Bohem, to znamená každé ráno si sednout a položit si otázku: Kterou cestou se mám dnes vydat s tebou, můj Bože?

Für uns Christen heißt das: Leben aus dem Glauben bedeutet nicht einen Katalog von Aufgaben abzuarbeiten, aus dem Glauben zu leben bedeutet diesem Jesus Christus zu folgen - oder besser gesagt: mit diesem Jesus durchs Leben zu gehen.

Pro nás křesťany je tím myšleno: žít z víry neznamená, abychom odpracovali úkoly podle seznamu, žít z víry znamená následovat Ježíše Krista - nebo lépe řečeno: jít životem s tímto Ježíšem.

Ich glaube, dass es kein Zufall ist, dass dieser Jesus von Nazareth keinen Katechismus geschrieben hat, dass er keine Gebote erlassen oder Vorschriften gemacht hätte.

Věřím, že není náhoda, že tento Ježíš Nazaretský nenapsal žádný katechismus, nevydal žádná přikázání ani nevytvořil žádné předpisy.

Er hat uns einfach ein Beispiel gegeben. Und wir müssen nichts anderes tun, als dieses Beispiel in unser Leben zu übersetzen.

Prostě nám dal příklad. A my nemusíme dělat nic jiného, než tento příklad převést do svého života.

Bei uns in Deutschland wird derzeit viel darüber diskutiert, dass Kirche nicht mehr alles so machen kann, wie in der Vergangenheit. Wir müssten uns auf unser Kerngeschäft besinnen. Und jetzt stellt sich die Frage, was denn dieses Kerngeschäft, was das Wesentliche sei.

U nás v Německu se v současné době se hodně diskutuje, že církev už nemůže dělat všechno tak, jak to bylo v minulosti. Musíme se soustředit na naše hlavní poslání. A nyní vyvstává otázka, co je toto hlavní poslání,co je opravdu podstatné?

Viele bei uns geben augenblicklich die Antwort: Wir müssten uns auf die Gottesdienste konzentrieren und die Sakramentenspendung sicherstellen, das sei das Wichtigste. Wir müssen doch zuallererst Gott dienen und das heißt nun einmal: Gottesdienst feiern. Aber ich glaube, dass man diesen Gott da völlig missversteht.

Mnozí z nás pak hned dávají odpověď: Musíme se soustředit na bohoslužby, zajistit udílení svátostí, to je to nejdůležitější. Musíme sloužit především Bohu a to znamená: slavit bohoslužby. Ale věřím, že takto tomuto Bohu naprosto nerozumíme.

Wenn wir Gottesdienste feiern, dann ist das nicht unser Dienst an Gott. Gott braucht doch keine Gottesdienste. Die Propheten haben sich schon gefragt, was wir Gott alles an Opfern bringen müssen, um ihn zu besänftigen und zufrieden zu stellen.

Když slavíme bohoslužby, pak to není naše služba Bohu. Bůh přece nepotřebuje žádné bohoslužby. Již proroci se ptali, jaké oběti máme Bohu přinášet, abychom ho uklidnili a uspokojili.

Aber dieser Gott hat immer wieder deutlich gemacht, dass er keine Opfer will: "Soll ich denn das Fleisch von Stieren essen?" Fragt Gott etwa in den Psalmen (Ps 50,7-15). Und er gibt selbst die Antwort: "Hätte ich Hunger, ich brauchte es dir nicht zu sagen, denn mein ist die Welt und was sie erfüllt."

Ale Bůh dává stále znovu najevo, že o nechce žádné oběti: "Jídám snad já maso z tura nebo napájím se kozlí krví? ptá se Bůh například v žalmu" (Ž 50,7-15). A sám dává odpověď: "Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm."

Und Jesus selbst zitiert die Propheten, wenn er Gottes Willen zusammenfasst mit den Worten: "Barmherzigkeit will ich, nicht Opfer!"

A Ježíš sám cituje proroky, když shrnuje Boží vůli slovy: "Chci milosrdenství, nikoli oběť!"

Gottesdienst ist nicht unser Dienst an Gott. Gott braucht keinen solchen Dienst. Gottesdienst ist Gottes Dienst an uns.

Bohoslužba není naše služba Bohu. Bůh žádnou takovou službu nepotřebuje. Bohoslužba je Boží služba nám.

Der Gottesdienst ist für uns da. Gott will uns stärken, er will uns neue Kraft schenken, Kraft die wir zum Leben brauchen. In seinem Wort schenkt er uns Orientierung und zeigt uns den Weg, auf dem wir letztlich zu einem erfüllten Leben gelangen können. Das ist sein Geschenk an uns, nicht unser Dienst an ihm.

Bohoslužba je tu pro nás, Bůh nás chce posílit, chce nám dát novou sílu; sílu, kterou potřebujeme k životu. Ve svém slově nám dává orientaci, ukazuje nám cestu, po které se můžeme nakonec dostat k naplněnému životu. Tohle je jeho dar pro nás, ne naše služba jemu.

Wenn wir ihm dienen wollen, das hat uns dieser Jesus Christus deutlich gemacht, dann müssen wir einfach das Beispiel Jesu in unser Leben übersetzen.

Pokud mu chceme sloužit, to nám dal Ježíš Kristus jasně najevo, pak musíme jednoduše překládat Ježíšův příklad do našeho života.

Dieser Jesus aber hat immer den Menschen in den Mittelpunkt gestellt. Und das bedeutete nicht nur einmal, dass das Sabbat-Gebot weniger wichtig war, als genau in diesem Augenblick jenem konkreten Menschen zu helfen, diesen Menschen zu heilen.

Ale tento Ježíš vždy stavěl člověka do středu pozornosti. A to znamenalo nejen, že přikázání šabatu bylo méně důležité než pomoc konkrétnímu člověku právě tady a teď, uzdravit toho člověka.

Jesus von Nazareth hat dabei keine allgemeinen Gebote formuliert, er hat keine Prinzipien erlassen. Er hat immer den einzelnen Fall betrachtet und den konkreten Menschen.

Ježíš Nazaretský přitom neformuloval žádná obecná přikázání, nevydal žádné zásady. Vždy se zabýval konkrétním případem a konkrétním člověkem.

Und für diesen Menschen war in dieser Situation jetzt genau das wichtig. Für einen anderen war etwas anderes richtig. Aber nie war etwas wichtiger als der Mensch, der ihm jetzt gerade gegenüberstand.

A pro tohoto člověka bylo v této situaci přesně tohle důležité. Pro někoho jiného bylo dobré něco jiného. Ale nikdy nebylo nic důležitějšího než člověk který před ním právě stál.

Ich glaube, genau so geht Leben aus dem Glauben. Ich brauche keinen Katalog an Verhaltensvorschriften, keine Gesetzestafeln und keine Kirchengebote. Ich brauche einfach den Menschen, der mir gerade der Nächste ist: der Partner oder die Partnerin, die Kinder, die Eltern, meine Nachbarn - ganz egal ob sie an Christus glauben oder nicht -, der Mensch, der jetzt gerade meine Hilfe braucht.

Věřím, že přesně takto funguje život z víry. Nepotřebuji katalog pravidel chování, žádné desky Zákona ani žádná církevní přikázání. Prostě potřebuji člověka, který je mi zrovna bližním: partnera či partnerku, děti, rodiče, mé sousedy – bez ohledu na to, zda věří či nevěří v Krista, člověk, který právě teď potřebuje mou pomoc.

Ich darf mir in jeder Situation die Frage stellen: Du, Herr, was würdest Du jetzt an meiner Stelle tun. Und wenn Sie ganz tief in sich hinein hören, ich glaube, Sie werden das richtige spüren.

Mohu si v každé situaci položit otázku: Ty, Pane, co bys Ty teď udělal na mém místě? A když se zaposloucháte velmi hluboko do svého nitra, věřím, že vycítíte, co je správné udělat.

Manchmal kann es hilfreich sein, sich mit anderen zu beraten, andere zu fragen: Sehe ich das richtig oder habe ich mich da verrannt? Aber ich glaube, in den meisten Fällen werden Sie sehr deutlich spüren, wie sie diesem Gott folgen können, einem Gott, der vor allem Barmherzigkeit will und keine Opfer.

Někdy může být užitečné poradit se s ostatními, zeptat se druhých: Vidím to správně nebo jsem tu zbloudil? Ale myslím, že ve většině případů budete cítit velmi jasně, jak můžete následovat tohoto Boha, Boha, který chce především milosrdenství a žádné oběti.

Ich war als Pfarrer sehr traurig, als ich einer Frau begegnete, deren Mutter krank war. Ich hatte dieser Mutter die Krankenkommunion gebracht. Und die Tochter sagte mir dann beim Gehen: "Herr Pfarrer, ich bin so unglücklich. Ich kann am Sonntag einfach nicht zum Gottesdienst kommen. Meine Mutter ist so krank, ich kann sie einfach nicht so lange allein lassen." Und ich versuchte dieser Frau klar zu machen, dass das, was sie da jeden Tag tut, weit mehr Gottesdienst ist, als wenn sie in die Kirche ginge.

Jako farář jsem byl velmi smutný, když jsem potkal ženu, jejíž matka byla nemocná. Této matce jsem přinesl svaté přijímání pro nemocné. A dcera mi při odchodu řekla: "Otče, jsem tak nešťastná. V neděli prostě nemohu přijít do kostela. Moje matka je moc nemocná, nemůžu ji jednoduše nechat tak dlouho samotnou." Snažil jsem se této ženě vysvětlit, že přesně toto, co tu dělá každý den, je mnohem více bohoslužba, než kdyby chodila do kostela.

Jesus von Nazareth wird keinem von uns am Ende, wenn wir vor ihm stehen, die Frage stellen: Wie oft bist Du zum Gottesdienst gegangen, welche Sakramente hast Du wie oft empfangen. Und hast Du auch wirklich regelmäßig gebeichtet?

Ježíš Nazaretský se na konci, až před ním staneme, nezeptá nikoho z nás: Jak často jsi chodil do kostela? Které svátosti jsi přijímal a jak často? A opravdu jsi se také pravidelně zpovídal?

Keine einzige dieser Fragen wird er stellen. Sie können es im Evangelium nachlesen. Er wird am Ende sagen: Ich war krank und Ihr habt Euch um mich gekümmert. Ich war hungrig und Ihr habt mir zu essen gegeben. Ich war fremd und Ihr habt mich aufgenommen.

Na žádnou z těchto otázek se nezeptá. O tom si můžete přečíst v evangeliu. On řekne na konci: Byl jsem nemocný a starali jste se o mě. Měl jsem hlad a dali jste mi najíst. Byl jsem cizinec a ujali jste se mě.

Das ist für mich der eigentliche Kern seiner Botschaft: Alles, was wir einem seiner geringsten Brüdern und Schwestern getan haben, das haben wir ihm getan. Und nichts anderes ist so wichtig. Nichts anderes will dieser Gott.

To je pro mě skutečné jádro jeho poselství: Všechno, co jsme udělali jednomu z nejmenších bratří a sester, jsme udělali pro něj. A nic jiného není tak důležité. Nic jiného tento Bůh nechce.

Immer wieder höre ich dann den Einwand: Das ist doch dann nichts anderes als reiner Humanismus, nichts anderes als reine Menschlichkeit. Wo aber liegt dann das besondere, das wirklich christliche.

Znovu a znovu slyším námitku: To není nic víc než čirý humanismus, nic jiného než čiré člověčenství. Ale v čem je tedy to výjimečné, to skutečně křesťanské?

Ich glaube, dass genau das das Besondere ist. Gott ist Mensch geworden, damit wir begreifen, dass wir ihm nicht wirklich in Steinen, in Figuren in Quellen oder Gebäuden begegnen. Gott ist Mensch geworden, damit wir wirklich begreifen, dass wir ihm zuallererst im anderen Menschen begegnen.

Věřím, že právě tohle je to výjimečné. Bůh se stal člověkem, abychom si uvědomili, že ho opravdu nepotkáváme v kamenech či v sochách, v pramenech nebo budovách. Bůh se stal člověkem, abychom vskutku pochopili, že se s ním setkáváme především v druhých lidech.

Er ist Mensch geworden, damit wir menschlich werden.

Stal se člověkem, abychom se stali lidskými.