Am Abend des ersten Tages der Woche, als die Jünger aus Furcht vor den Juden die Türen verschlossen hatten, kam Jesus, trat in ihre Mitte und sagte ihnen: Friede sei mit euch! Nach diesen Worten zeigte er ihnen seine Hände und seine Seite. Da freuten sich die Jünger, dass sie den Herrn sahen. Jesus sagte noch einmal zu ihnen: Friede sei mit euch! Wie mich der Vater gesandt hat, so sende ich euch. Nachdem er das gesagt hatte, hauchte er sie an und sprach zu ihnen: Empfangt den Heiligen Geist! Wem ihr die Sünden vergebt, dem sind sie vergeben; wem ihr die Vergebung verweigert, dem ist sie verweigert. Thomas, genannt Didymus - Zwilling -, einer der Zwölf, war nicht bei ihnen, als Jesus kam. Die anderen Jünger sagten zu ihm: Wir haben den Herrn gesehen. Er entgegnete ihnen: Wenn ich nicht die Male der Nägel an seinen Händen sehe und wenn ich meinen Finger nicht in die Male der Nägel und meine Hand nicht in seine Seite lege, glaube ich nicht. Acht Tage darauf waren seine Jünger wieder versammelt, und Thomas war dabei. Die Türen waren verschlossen. Da kam Jesus, trat in ihre Mitte und sagte: Friede sei mit euch! Dann sagte er zu Thomas: Streck deinen Finger aus - hier sind meine Hände! Streck deine Hand aus und leg sie in meine Seite, und sei nicht ungläubig, sondern gläubig! Thomas antwortete ihm: Mein Herr und mein Gott! Jesus sagte zu ihm: Weil du mich gesehen hast, glaubst du. Selig sind die, die nicht sehen und doch glauben. Noch viele andere Zeichen, die in diesem Buch nicht aufgeschrieben sind, hat Jesus vor den Augen seiner Jünger getan. Diese aber sind aufgeschrieben, damit ihr glaubt, dass Jesus der Messias ist, der Sohn Gottes und damit ihr durch den Glauben das Leben habt in seinem Namen. (Joh 20,19-31)

Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám."  Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím."  Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: "Pokoj vám." Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!" Tomáš mu odpověděl: "Můj Pán a můj Bůh."  Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu. (Jan 20,19-31)

Gute Nachrichten gibt's heute, gute Nachrichten für alle, die Kinder haben - Kinder, die nicht glauben können.

Dobré zprávy pro dnešek, dobré zprávy pro všechny, kdo mají děti – děti, které nemohou věřit.

Liebe Schwestern und Brüder,

Milé sestry a bratři,

nicht wenige Eltern - und noch mehr Großeltern - leiden heute ja darunter: Sie leiden darunter, dass das, was ihnen so viel bedeutet, was ihnen so wichtig ist, ihren Kindern so ziemlich egal zu sein scheint.

nemálo rodičů – a ještě více prarodičů – dnes tímto trpí: Trpí tím, že to, co pro ně tolik znamená, co je pro ně tak důležité, se zdá být jejich dětem docela jedno.

Da hat man sich ein Leben lang darum bemüht, ein Vorbild zu sein - nicht zuletzt in Kirchlichkeit und einem religiösen Leben - und kaum etwas ist bei den Kindern angekommen.

Celý život se snaží, aby byli vzorem - v neposlední řadě ve vztahu k církvi a v náboženském životě – a téměř s ničím z toho u dětí nepochodili.

In der Kirche sind sie mehr als selten zu sehen und von all den Glaubens­überzeu­gungen, die man ihnen versuchte mit auf den Lebensweg zu geben, ist nicht viel mehr hängengeblieben, als dass man halt versuchen soll, ein halbwegs anständiger Mensch zu sein.

V kostele jsou vidět více jak zřídka a ze všech náboženských přesvědčení, které se jim snažili dát s sebou na cestu životem, se jich neuchytilo o moc více, než to, že by člověk se měl snažit být alespoň z poloviny slušným člověkem.

Gute Nachrichten gibt es heute für alle Eltern und Großeltern, die darunter leiden.

Dnes tu jsou dobré zprávy pro všechny rodiče a prarodiče, kteří tímto trpí.

Und gute Nachrichten für alle, die gerne anders wollten, die sich darum mühen: die nachbohren, lesen, suchen, gerne glauben wollten, aber es einfach nicht können.

A dobré zprávy pro všechny, kteří by rádi chtěli být jiní, kteří se o to snaží: kteří se ptají, čtou, hledají, tak moc by chtěli věřit, ale prostě nemohou.

Das heute Evangelium sagt ganz eindeutig, dass nichts verloren ist.

Dnešní evangelium říká zcela jasně, že nic není ztraceno.

Und wer schon gar nicht mehr weiß, was er denn noch alles versuchen und noch alles unternehmen soll, der bekommt die recht deutliche Antwort, dass er gar nichts weiter zu tun braucht.

A ti, kdo už neví, co ještě vše jiného zkusit a co ještě vše podniknout, dostanou zcela jasnou odpověď, že už nic dalšího dělat nemusí.

Keine Angst! Gott kümmert sich schon selbst darum. Wir brauchen den Glauben nicht zu machen. Wir brauchen die Beziehung zu Gott nicht zu erzwingen. Wir können es nicht einmal.

Žádný strach! Bůh se o to už postará sám. Nemusíme vytvořit víru. Nemusíme vnutit vztah s Bohem. Ani toho nejsme schopni.

Wir können Hilfestellung geben - dort, wo man uns danach fragt. Wir können von uns, von unseren Schwierigkeiten auf der einen und unseren Zugängen auf der anderen Seite berichten. Wir können Beispiel geben. Glauben machen können wir nicht. Wir müssen es auch gar nicht.

Můžeme poskytnout pomoc – tam, kde jsme o ni požádáni. Můžeme mluvit o sobě, o našich těžkostech na jedné straně a o našem přístupu na straně druhé. Můžeme jít příkladem. Vytvořit víru, to neumíme. Ani vůbec nemusíme.

Gott kümmert sich schon selbst darum. Die Menschen sind nämlich seine Kinder. Und er liebt seine Kinder - ganz gleich, wo und ganz gleich, wie alt sie sind. Und er geht ihnen nach - ein Leben lang.

Bůh se o to už postará sám. Lidé jsou totiž jeho děti. A on své děti miluje – bez ohledu na to, kde jsou, a bez ohledu na to, jak jsou staří. A jde za nimi – po celý život.

Manchmal dauert es.

Někdy to trvá dlouho.

Der Thomas aus dem heutigen Evangelium musste auch warten. Zwar nur acht Tage, aber immerhin: acht Tage.

Tomáš z dnešního evangelia musel také čekat. Sice jen osm dní, ale přesto: osm dní.

All die anderen um ihn herum scheinen keine Schwierigkeiten gehabt zu haben. Sie glaubten. Aber all ihr Reden, all ihr Argumentieren und all ihr Drängen bewirkte absolut nichts.

Všichni ostatní kolem něj zřejmě neměli žádné potíže. Věřili. Ale všechny jejich řeči, všechny argumenty a veškeré jejich naléhání nedosáhly vůbec ničeho.

Glauben - wirklich glauben - konnte Thomas erst, als Jesus selbst die Initiative ergriff. Dann aber war alles kein Problem mehr.

Uvěřit – opravdu uvěřit – mohl Tomáš teprve až se iniciativy chopil sám Ježíš. Ale pak už nebylo nic problém.

Frohe Botschaft für alle, die auf der Suche sind: Sie brauchen nichts zu tun, sie können nichts erzwingen. Die Offenheit zu behalten, Gott nicht aus dem Blick zu verlieren, ist alles was von unserer Seite zu tun notwendig ist. Er selbst wird auf den Menschen zukommen, denn er lässt keines seiner Kinder im Stich. Er sucht den Weg zu ihren Herzen, und er findet ihn. Er weiß schon wie und er weiß auch wann.

Radostná zpráva pro všechny, kteří hledají: Nemusejí dělat nic, nemohou si nic vynutit. Zachovat si otevřenou mysl, neztrácet Boha ze zřetele, je vše, co je z naší strany nutné. On sám přijde k člověku, neboť neopouští žádné ze svých dětí. Hledá cestu k jejich srdcím, a najde ji. On už ví, jak a ví také, kdy.

Manchmal dauert es - eine Woche, wie bei Thomas, ein Jahr, ein Jahrzehnt, fast ein Leben lang.

Někdy to trvá - týden, jako u Tomáše, rok, deset let, skoro celý život.

Aber er findet ihn. Gott findet den Weg zu den Herzen seiner Menschen. Oft anders, als wir es uns vorstellen. Er sucht und er findet ihn eben auf seine Weise und vor allem zu seiner Zeit.

Ale on ji najde. Bůh nachází cestu k srdcím svých lidí. Často jinak, než si představujeme. Hledá a nachází tu cestu svým vlastním způsobem a především dle svého vlastního času.

Amen.

Amen.